Červen 2015

Easy?

25. června 2015 v 20:33 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Tammara Webberová - Easy?


Už od začátku se mi kniha moc nelíbila. Nebyla jsem ani ne ve čtvrtině knihy, ale už jsem musela konstatovat, že je celkem o ničem. Holky a kluci, kteří neřeší nic jiného než sex. To já teda měla na vysoké jinačí starosti. Spíš mi to přijde jako vyprávění puberťáků ze střední školy, kteří právě přišli na to, že nemají své pohlavní orgány jen na vylučování....

Jediné, co bych pochválila, je postava Lucase, ta mě v příběhu opravdu zajímala.


Kolotoč lží

19. června 2015 v 23:23 | rybiczka86 |  téma týdne (Rita Dlouhá & spol.)
"Tak se mamky dneska zeptám,"vybafne na mě Elis ve studovně.
"Na co?" zvednu nechápavě oči od učebnice.
"Na tátu přece," říká Elis a protáčí panenky, jako jak můžu být takovej ignorant.
"Co myslíš, že ti řekne?" ptám se a zavírám učebnici, teď už se stejně nic nenaučím.
"Nevím, ani netuším, jestli se o tom vůbec bude chtít bavit," škrábe se Elis ve vlasech. Vidím, že je nervózní. Chtěla bych jí nějak pomoct, ale nevím jak.
"Můžu ti nějak pomoct?" ptám se.
"Možná bys mohla večer přijít, budu jistější, když budu mít někoho vedle sebe. Mamka tě má ráda, možná to pomůže i jí, když tam budeš," říká Elis.
"Dobře, tak já přijdu," řeknu a povzbudivě jí obejmu.


Domluvily jsme se, že přijdu před sedmou, abych byla na místě, než se Elisina máma vrátí z práce. Uděláme ji večeři, s plným žalůdkem půjde jistě všechno lépe.

"Co budeme vařit dobrýho?" čmuchám hned jak přijdu do kuchyně.
"Těstoviny s omáčkou, mamka těstoviny miluje," usmívá se Elis.
"Aby jí to nebylo podezřelý," dloubnu do ní loktem.
"Má jí to být podezřelé hned, nebo až začneme s výslechem?" namítá celkem logicky.
"Hm, to je fakt," s tím nemůžu nic než souhlasit.
"Už víš, jak začneš?" jako já vím, že jsem zvědavá, ale vždycky je dobrý mít plán, než jen střílet na slepo.
"Možná začnu napřed s něčím příjemnějším, třeba jak se poznali..." přemýšlí Elis.
"Jo, to nezní špatně," souhlasím s ní.

Pak zarachotí klíč v zámku.
"Zlato, už jsem doma," zavolá Elisina máma na chodbě.
"Ahoj mami!" odpovídá Elis.
"Dobrej!" přidávám se i já.
"A Rito, tebe jsem tu dnes nečekala," říká Elisina máma překvapeně, ale i tak mě obejme. "Panečku tebe už jsem neviděla hodně dlouho, nevyrostla jsi?"
"Ne, ani o centimetr," směju se.
"Mami, my jsme ti s Ritou uvařily něco dobrýho," usmívá se Elis a zvedá pokličku z hrnce.
"To jste šikovný holky," říká její mamka a sedá si ke stolu, "nandáš mi viď, jsem utahaná, že jsem ráda, že sedim."
"Měla jste těžký den?" ptám se a dávám jí na stůl sklenici s džusem.
"Ani ne, jen lidi pořád chodili a něco chtěli, znáš to," říká a upije nápoj ze sklenice.
"No vlastně ani ne, ale umím si to představit," přiznávám po pravdě. Těžko se můžu vžít do její situace, když jsem v ní nikdy nebyla.

Necháme mamku aby se v klidu najedla. Když je s jídlem hotová, nabídneme se, že umyjeme nádobí. Nenápadně Elis naznačím, že by mohla začít s výslechem, jak sama dnešní akci nazvala.
"Ty mami, můžu se tě na něco zeptat?" začíná opatrně.
"Jistě," chudák máma vůbec neví, na co právě kývla.
"Jak vy jste se s tátou vlastně seznámili?" páni, ta to teda vybalila. Na druhou stranu na co chodit okolo horké kaše, že?
"No...." podívá se její máma zmateně napřed na Elis a pak na mě, "proč to chceš vědět? Nikdy ses na něho neptala."
"Právě, neptala, ale teď bych to chtěla vědět, řekneš mi to, prosím?" Elis to řekne takovým způsobem, že já i její máma vypadáme dost překvapeně.
"No, už jsi velká holka, tak ti povím, jak to bylo," říká Elisina máma a pokyne nám rukou, ať si sedneme k ní ke stolu.


Nebezpečná láska

19. června 2015 v 15:26 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Nebezpečná láska - Kateřina Petrusová


Trochu mě mate, že česká spisovatelka píše o rodině, která pochází z ciziny (Russoovy z Itálie, Bavettovi rovněž z Itálie), ale tak proč ne, pořád lepší než o Novákových, kteří vyhráli ve Sportce, neví co s penězi, a tak si najmou služku, kterou všemožně šikanují...

Velmi oceňuji styl psaní. Kniha je zábavná, čte se úplně sama. Kapitoly jsou krátké, takže přečíst si kousek třeba před spaním nebo cestou do školy/do práce není vůbec problém. Navíc Michaela popisuje tak, že si představuji malého (cca 6 letého chlapce), nedokážu v něm vidět téměř třicetiletého dospělého chlapa. A to se mi na psaní paní Petrusové opravdu zamlouvá.


Po půlnoci

7. června 2015 v 9:24 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Po půlnoci - John Harvey


Po půlnoci je kniha plná napínavých povídek. Sestavil ji John Harvey a podíleli se na ní autoři jako Jeffery Deaver s povídkou Lekce pokeru nebo Michael Connelly s povídkou Po půlnoci. Podle této povídky je pojmenovaná celá kniha.

Osobně se mi nejvíc líbily právě tyto dvě povídky.

Povídka J. Deavera je o mladém klukovi, který se snaží dostat mezi hráče pokeru. Ze začátku to pro něho není vůbec jednoduché, musí si své místo mezi ostřílenými hráči vybojovat. Má svoji fintu, jak chce přijít k opravdu velkým penězům. Jenže někdo má ještě lepší nápad. Uhádnete kdo?

Povídka Po půlnoci vyprávi o mladém řidiči, který je svědkem něčeho neobvyklého. Ze svého automobilu vidí nějakého muže, který běží ulicí a schová cosi zabaleného v košili do živého plotu. Kdo je ten tajemný muž? A co je v balíčku?

Upřímně musím říct, že až na pár výjimek se mi kniha moc nelíbila. Některé povídky mě nudily a u některých ani nevím, o čem vlastně byly. Celkově pro mě byla kniha velkým zklamáním.


autor: John Harvey & kolektiv
rok vydání: 2009, originál Men from Boys 2003
vydal: BB art
stránek: 423
hodnocení knihy: 2/5
hodnocení obálky: 2/5
hodnocení podle DK: 59% (ke dni 7-6-2015)

Jeden den v cizím těle

2. června 2015 v 21:07 | rybiczka86 |  téma týdne (Rita Dlouhá & spol.)
"Co se tváříš tak smutně?" ptám se Elis, která sedí naproti mě v kavárně a dívá se zamyšleně z okna.
Myslela jsem, že bude mít radost, že končí školní, nebo pro nás vlastně už akademický rok, který jsme přežily bez úhony obě dvě. Sice nám chybí ještě pár zkoušek, ale to se dožene o prázdninách a nejde o nic složitýho.
"Ale, tak jsem se zamyslela," říká Elis a stále hypnotizuje jakýsi bod v dáli.
"A nad čím?" nechci se vzdát své odpovědi.
"Tak... nad prázdninama. Co asi budu dělat a tak," říká a nezní to nijak vesele.
"Co bys dělala, budeš odpočívat a určitě něco podnikneme i spolu. S Danym se nikam nechystáte?" zkouším ji přivést na jiné myšlenky.
"Ale jo," povzdychne si.
"A ty nejsi ráda?" nechápu její myšlení.
"Jsem, jenže někdy si představuju, jaký by to asi bylo, kdybych jela někam třeba s našima," podívá se na mě. Moc nechybí a začnou se jí po tvářích kutálet slzy.
"Já vím, Elis," chci se do ní vcítit.
"Ne, nevíš!" její výbuch mě překvapí.
"Nemůžeš vědět. Ty máš tátu i mámu, dokonce sourozence. Já nemám nic!" prskne na mě vztekle. Takovou Elis neznám. Vím, že se dokáže naštvat, ale takhle? Nikdy jsem ji tak rozčílenou neviděla.

"Elis, nechceš mi něco říct? Děje se něco? Stalo se ti něco, nebo tvojí mámě?" snažím se nevnímat její téměř histerický záchvat.
"Ne, jen bych někdy chtěla zažít to, co ty. Na jeden den bych si to s tebou vyměnila, abych věděla jaký to je, když tě tvůj táta má rád. Když s tebou slaví narozeniny, když ti dá k Vánocům dárek, jaký si přeješ. Když si s tebou zatancuje na maturitním plese nebo když tě utěšuje, když brečíš kvůli rozchodu s klukem, kterýho stejně neměl nikdy rád. Chtěla bych vědět, jaký je tešit se na prázdniny na chalupě, kde strávíš s rodiči celý léto. Dokonce bych chtěla vědět jaký je, hádat se se sourozencem. Ale hlavně, Rito, bych chtěla vědět jaký je, když je v noci máma doma," říká a kouká přitom do stolu.

Asi nechce, abych viděla, jak brečí. Sice už jsem to viděla nesčetněkrát, ale tohle je jiný. Elis nikdy nebrečí kvůli situaci, která je u nich doma. Nikdy si nestěžuje. Přemýšlím, co jí mám říct, jenže nevím. Má pravdu, nemůžu vědět, jak se cítí, já všechno z toho mám. Mám skvělýho tátu. Mámu, která je každý večer doma a chystá nám večeři. Mám bráchu, který mi sice někdy leze na nervy, ale kterýho mám ráda. A co má ona? Mámu, kterou sice bezmezně miluje a která miluje ji, ale která se dře od ráno do noci a od noci do rána, aby měly peníze na bydlení a aby mohla Elis chodit na vysokou. Má Danyho, který při ní stojí a udělal by pro ni všechno na světě. Má přátele, na které se může spolehnout. A i když vím, že za tohle všechno je vděčná, dala by nevím co, aby se alespoň jednou mohla stulit do náruče svého táty.

O jejím tátovi toho moc nevím, akorát to, že je opustil, když byla Elis ještě malá a její máma už si nikoho dalšího k sobě nepustila. Chtěla bych, aby mi o něm Elis řekla víc, vím, že by se jí ulevilo, ale ona nechce.

"A nebo bych jeden den, chtěla být v jeho těle, abych věděla, co se mu honí hlavou. Abych zjistila, proč nás opustil. Proč nás vymazal ze svýho života. Jestli nás opustil kvůli nějaký blonďatý čůze, se kterou má teď dvě blonďatý dětičky," prská dál Elis.

Nechtěla bych být v kůži jejího otce a potkat ji, když ji chytne amok jako právě teď.
"Zkoušela jsi ho někdy vypátrat?" ptám se opatrně.
"Ne! Proč taky?! Aby mi řekl, že mě nezná a ať zmizím z jeho života a nedělám scény?" ptá se na oplátku Elis mě.
"A co když je to jinak? Co když vás opustit nechtěl, ale třeba musel?" víte, já nechci, aby to vypadalo, že se jejího táty zastávám, ale živit v někom nenávist k člověku, kterého neviděla nějakých 15 let mi přijde, jak to říct, prostě divný. Já jejího tátu neznám a ona skoro taky ne, tak proč nezjistit, jak to vlastně tenkrát bylo?

"Elis a zkoušela ses někdy mámy zeptat, jak to vlastně bylo?" vím, že se pouštím na tenký led, ale nedá mi to.
"Prosim tě, ta o něm nechce ani slyšet, natož o něm mluvit," mávne rukou Elis.
"A teď někdy jsi to zkoušela?" kuju železo, dokud je žhavé.
"Ne, nevím jestli by to mělo cenu, se jí na tátu ptát," říká.
"No a tak, co to vyzkoušet? Vždyť nemáš, co ztratit," nabádám ji.
"To nemám, ale nechci ji tím trápit," chráni Elis svou matku.
"A sama se můžeš trápit?" achjo, proč musí Elis vždycky víc myslet na ostatní než sama na sebe?

Jednou bych ráda byla já v jejím těle. Pak bych se na všechno ptala i za cenu, že dostanu pár facek.