Leden 2015

Hypnotizér

27. ledna 2015 v 15:56 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Hypnotizér - Lars Kepler


Lars Kepler je pseudonym, za kterým se skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril.

Krimi se odehrává ve Švédsku. Takže spousta cizích jmen, které nevím jak číst, tak jsem je četla německy nebo prostě tak, jak byly napsané.

!!! MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER !!!

Postavy celkem vydařené. Asi nemám žádnou nejoblíbenější.
Eva Blauová mě štvala, dlouho jsem byla přesvědčená, že Benjamína unesla právě ona.
Erik mi byl celkem sympatický, ale zklamal mě, že podvedl svojí ženu. Jako všichni chlapi to samozřejmě svádí na alkohol. Neodpustitelné.
Simona, to samé v bledě modrém. Je naštvaná, tak šup s cizím chlápkem do postele....
Benjamín, malý rozmazlenec. Bylo mi ho líto hlavně kvůli jeho nemoci.
Joona, ten zase samozřejmě musí mít vždycky pravdu. Ale jako komisař odvedl skvělou práci, všechna čest.
Josef Ek, patnáctiletý kluk, který vyvraždí celou svojí rodinu. Malou sestřičku přeřízne vejpůl a vlastní matce, která je už několik hodin po smrti, rozřízne břicho jako při císařském řezu. Klobouk dolů... (samozřejmě myšleno ironicky)
Kennet, otec Simony, pro rodinu je schopný udělat cokoliv a klidně položí i vlastní život.

Co se týká podezřelých, dlouho jsem si myslela, že rodinu Ekových vyvraždil někdo jiný. Podezřívala jsem i Evelyn.
Z únosu Benjamína jsem podezřívala Josefa Eka, pak Evu Blauovou a nakonec i Maju. Kdepak by mě napadlo, že.... Vůbec, ani ve snu.

... KONEC SPOILERU ...

Jak už je napsáno výše, autorem je dvojice. Jasně jde v knize vidět, co psal muž a co žena. Mužští autoři jsou kolikrát takový "čuňata" :D

Myslím, že další knihy od tohoto autora už asi číst nebudu. Děj sice zajímavý, ale z jedné knihy by se dali klidně udělat knihy tři. Nemám ráda zamotaný děj, kde autor už neví, co ještě vymyslet. Možná se měli zaměřit jen na příběh Josefa Eka a ten více rozvést. Evu a spol. si mohli nechat do jiné, třeba i samostatné knihy.




autor: Lars Kepler
rok vydání: 2011, originál Hypnotisören 2009
vydal: Host
stránek: 534
hodnocení knihy: 3/5
hodnocení obálky: 5/5
hodnocení podle DK: 80% (ke dni 27-1-2015)


Hořký akord lásky

24. ledna 2015 v 16:03 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Hořký akord lásky - Hilary Freemanová


Příběh vypráví o mladičké Naomi a bohémském kytaristovi Dannym. Je to příjmené, nenáročné čtení na pár dní, nebo pár zimních večerů.

Naomi mi přišla až neuvěřitelně naivní a nudná. Danny byl naopak ze začátku typ kluka, kterého chtějí všechny holky. Pak se z něj vyklubal pěknej prevít a sobec.



autor: Hilary Freemanová
rok vydání: 2006, originál Loving Danny 2006
vydal: Egmont
stránek: 208
hodnocení knihy: 3/5
hodnocení obálky: 2/5
hodnocení podle DK: 65% (ke dni 24-01-15)

Život bez internetu

18. ledna 2015 v 22:54 | rybiczka86 |  různé :)
Jaký by byl život bez internetu? Pro mě lepší....

Pamatujete si, když jsme jako malé děti běhaly od rána do večera venku? Nebylo nám líp? Počítače byly buď jen ve škole a hrát na nich hry, jsme směly pouze za odměnu. Hrály jsme je o to radši a těšily se na další výuku a snažily se, aby jsme si mohly zahrát.

Dnes? Na co by se děti snažily? (A to nemám na mysli děcka z prvního stupně, ale všeobecně děti a mladé do 18 let) Počítač má dneska každej, i když už spíš frčí tablety. I noťas už vyšel dávno z módy.

Domácí ukoly se nedělají. Proč taky?? Vždyť můžu být kým chci, a ve hře mít třeba deset vysokých škol. Nezdá se vám to trochu pokřivené? Mě teda jo.

Příznávám, jsem částečně závislá na internetu. Používám e-mail, mám účet na facebooku a vlastně nebýt internetu, tak tenhle článek ani nepíšu. Nebylo by totiž kam. Ale nebylo by mi třeba líp?

Když jsem neměla blog, psala jsem si třeba deník, nebo jsme si povídaly s mamkou, s kamarádkou. Jenže dnes se s někým sejít a popovídat si, je téměř nemožné.

"Napiš mi to na FB." Tak tahle kouzelná věta zaplavila snad celý svět. A co když FB nemám?? Kam ti to jako napíšu? A nemůžu ti to prostě říct?? Asi ne, to by sis totiž musel najít čas a vstát od počítače!

Kdysi dávno (je to tak 5 nebo 6 let zpátky) jsem chodila s klukem, který ačkoliv byl mladší než já, nebyl zastáncem facebooku ani tenkrát ještě populárních lidí.cz. Neměl žádný profil ani nic podobnýho. Měl akorát mobilní telefon a ICQ, abychom si mohli psát, když byl přes týden pryč a nestálo nás to majlant.

A tak jsem to zkusila taky, účet na lidech jsem smazala. Sice to byl ze začátku divný pocit, že se nemůžu přihlásit, ale nakonec jsem si zvykla a nijak mi to nechybělo. A tak jsem pokročila ještě dál a pozastavila svůj účet na facebooku. Tolik volnýho času, jsem snad nikdy neměla. Pomáhala jsem víc mamce doma, učila jsem se do školy a když to šlo, šla jsem s kamarádama ven.

Proč jsem se rozhodla vrátit zpátky, to nevím. Bylo mi bez toho mnohem líp. Asi to bylo kůli tomu, že jsem tehdy chodila na vysokou a veškoré informace, mohla získat pouze tam. Jako kdyby bylo tak těžký, se třeba sejít po vyučování a říct si co a jak že?

Přemýšlím nad tím stále, že úplně zmizím z FB "života". Sice si říkám, že nebudu vědět, co se děje třeba se známýma z Německa, že si s mamkou nebudu psát zprávy, že neuvidím novinky z oblíbených stránek, a tak bych mohla pokračovat dál. Jenže je tohle vůbec důležité? Potřebuju k život vědět, co dělá člověk 400 km ode mě, když mi nikdy nenapíše? S mamkou se přece můžu vidět osobně, je lepší si promluvit z očí do očí, než číst řádky, které můžou být pochopeny úplně jinak. A že neuvidím, co je novýho u mé oblíbené zpěvačky nebo blogerky? Bez toho určitě neumřu a ona asi tak na 99,9% ani neví, že existuju.

Život s internetem je dobrý, ale je lepší než ten život, který jsme měli, než jsme se stali otroky všech možných sociálních sítí, profilů a her? Nemyslím si....