Listopad 2014

Temné vize - Odhalení

25. listopadu 2014 v 22:16 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Temné vize - Odhalení - L. J. Smith


Temné vize je série knih o Kaitlyn, která má jasnovidecké schopnosti. Okolím je nepochopená a označovaná za čarodějku.

Začátek knihy se mi moc líbil, ale od doby, co Kait přijela do Institutu už pro mě děj nebyl tak záživný. Víc by se mi líbilo, kdyby se příběh vyvíjel u Kait doma a ve škole.

Myslím, že další díly už číst nebudu.

Knihu bych doporučila spíš mladším čtenářům, dospělé to asi moc bavit nebude.

autor: Lisa Jane Smith se narodila 4. září 1965. Knihy této americké autorky jsou určeny jak pro mládež, tak i pro dospělé čtenáře. Věnuje se velkému množství žánrů. Romantika, horor, sci-fi a fantasy - to vše se objevuje v jejích dílech. Mezi nejúspěšnější příběhy patří především série Upíří deníky.

vypravěč: vševědoucí, používá er-formu

místo děje: děj se odehrává na malém městě Thoroughfare, později v San Francisku

jazyk: vypravěč i postavy používají spisovný jazyk

čas děje: 21. století

postavy:
Kaitlyn - její schopnost spočívá v tom, že vidí, co se stane. Obrazy maluje na papír, ale neví co znamenají. Později, když už umí své schopnosti ovládat, dokáže "malovat" i ve své mysli.

Rob - umí uzdravovat ostatní

Lewis - umí pohybovat věcmi

Anna - umí myšlenkami ovlivňovat zvířata

Gabriel - chce působit jako zlý kluk, ale ve skutečnosti je hodně citlivý. Bojí se, že lidi kolem sebe ztratí, a tak se raději chová tak, aby se od něho všichni drželi dál. Jeho zvláštní schopnost je telepatie. Dokonce telepaticky propojí mysli všech pěti mladých lidí.

Marisol - snaží se varovat Kaitlyn před nebezpečím, které je čeká v institutu, bohužel je za to "potrestána"

Joyce, pan Zetes - oba se snaží manipulovat s pěticí, chtějí jejich schopnosti využívat pro své vastní zlé úmysly

co je v knize řečeno: neměli bychom se na lidi, kteří se od nás něčím liší, dívat zkrs prsty. A nemusí to být jenom lidé s nějakou zvláštní schopností. Nikdy člověk neví, kdy mu někdo jiný zachrání život.

téma: paranormální schopnosti, přátelství



autor: L. J. Smith
rok vydání: 2011, originál: Dark Vision 1: The Strange Power 2009
vydal: Fragment
stránek: 263
hodnocení knihy: 2/5
hodnocení obálky: 4/5
hodnocení podle DK: 81% (ke dni 25-11-14)

Ještě jednou

18. listopadu 2014 v 21:10 | rybiczka86 |  různé :)
Nechci, aby mi bylo 28. Přála bych si, aby mi bylo zase 16 a měla jsem všechno teprve před sebou.

Ještě jednou bych chtěla chodit na střední a mít příležitost, oslovit toho kluka, kterýho jsem míjela skoro každý den na chodbě.

Ještě jednou bych si přála být šťastná tak, jak to dokáže jenom bláznivá zamilovaná puberťačka.

Ještě jednou bych chtěla jet do Německa a být s děckama. Prožívat všechny šťastný i ty méně šťastný okamžiky.

Iveta má asi pravdu, dozrála jsem do věku, kdy bych chtěla dítě. Mít se zase o koho starat. A prožívat znovu všechny chvíle - první krůčky, první slova, první školní den, první lásky atd.

Ještě jednou bych chtěla jít na rande. A cítit to zvláštní šimrání v břiše. A těšit se na to, co bude. Být nervózní z toho, jestli mi dá pusu, jestli mě chytne za ruku....

Ještě jednou bych chtěla mít možnost splnit si svůj největší sen.

Ještě jednou bych chtěla, aby Nikča byla zase malá. Mám strach z toho, co bude, až tady ona nebude.

Ještě jednou bych chtěla jet na prázdniny na naší chatu na Hracholuskách.

Ještě jednou bych ráda potkala všechny svoje přátele, které se na mojí cestě někam zatoulali.

Ještě jednou bych chtěla být šťastná a vědět, že to všechno stálo za to......

Dnes mám narozeniny

18. listopadu 2014 v 20:57 | rybiczka86 |  různé :)
Dnes mám narozeniny, ale už od rána se cítím nějak smutně. Přítel (byť nechtěně) mi připomněl, že už se blíží (pro mě) magická třicítka. Tak jsem začala sčítat a nijak se mi můj dosavadní život nelíbí. Možná až na pár věcí.

Jsem skromnej člověk, takže co si nejvíc přeju, je konečně pořádná práce, která mě bude bavit. Dále si přeju, aby všichni moji blízcí byli pořád zdraví a aby je nic netrápilo. Život je moc krátký na to, abychom ho celý protrápili.

U nás doma se narozeniny moc neřešily. Tedy hlavně potom, co jsme s bráchou byli starší. Jako děti jsme samozřejmě měly narozeninový dort a dárečky. S postupem času to přešlo na bonboniéru a nějakou maličkost. I tak mě to vždycky potěšilo.

Narozeniny, které jsem slavila v Německu, byly pro mě jedny z nejhezčích. Lucas (tehdy jedenáctiletý) mi s kamarádem upekl narozeninový čokoládový koláč. Ghada (čti Réda) mi za kapesný koupila malého plyšáčka a od šéfek jsem dostala knížku sudoku, polštárek s oslíkem a taky chlupatý bačkůrky s králíčkem. Přesně takový, jaký jsem chtěla, když jsem byla malá.

Dokonce jsem tehdy nemusela pracovat. Tenhle luxus jsem si chtěla užít i dnes. Chtěla jsem jít s Nikčou na pořádnou procházku, upéct si ten narozeninový koláč a jít si s kamarádkou zaplavat. Místo toho jsem do večera tvrdla v práci a ještě jsem to dostala....

Chtěla jsem si po cestě do práce skočit do knihkupectví a koupit si nějakou hezkou knížku, ale ani na to nedošlo. Nejsou peníze, tak si musím nechat zajít chuť.

Možná proto jsem tak smutná. Že mi nic nevychází tak, jak bych si přála.....

zdroj obrázku: google

Jak se zabavit v nudné práci?

17. listopadu 2014 v 22:39 | rybiczka86 |  různé :)
1) uklízejte
Stírejte prach z poliček, z regálů i ze zboží - podle velikosti místnosti to může zabrat i hodinu. Ale uklízet uklizený? - Ještě větší nuda než nedělat nic.

2) předělejte prodejnu
Činnost na docela dlouhou dobu - hodinku až dvě to zabere. Jenže dělat to každý den taky nemůžete.

3) zdobení prodejny
Možná máte jako já spoustu nápadů, jak vyzdobit výlohu prodejny, jenže:
  • nevíte, jestli by s tím šéf souhlasil
  • není to vaše prodejna a možná jen zaskakujete za nemocnou kolegyni
4) kontrola skladu
Udělejte si třeba ceník. Vezměte do ruky každý předmět, zkontrolujte cenu, najděte si jí ve skladu, napište si kód a částku - zábava tak na dvě hodiny. Pokud prodáváte třeba boty, vyskládejte si krabice podle velikosti.

5) tajné/zakázané činnosti
To je zábava na dlouhou dobu. Pod pultem se může ukrývat třeba časopis, sešítek sudoku nebo křížovky. Dají se využít i hry na mobilu. Nebo si můžete sepisovat různé postřehy. Jenom ten okamžik, až někdo řekne: "Copak si to pořád píšete? - Poznámky. - Opravdu? tak čtěte.....

6) zapisování zákazníků
Člověk vidí, kolik lidí mu za den přišlo, navíc kdyby se náhodou někdo ptal, máte podklady a nemusíte si nic vymýšlet.

7) pitný režim
Kdy hodně pije, chodí pak hodně na záchod. A tím se taky nějaká minutka zabije.

8) rádio
Buď jen jako zvuková kulisa nebo si můžete psát statistiku, kolikrát hráli váš obíbený hit. Případně si zaznamenat, který z moderátorů má příjemný hlas nebo říká dobrý vtipy.

9) pozorujte
Sledujte lidi, co chodí okolo vás. Může to být docela zábava. Některé vlasové kreace nebo outfity jsou k popukání.

10) večerní úklid
Nejenže v očích šéfa budete vypadat jako ti, co dbají o svěřené prostory, ale dá se tím zabít i půl hodiny, čím větší prostor tím líp, a taky se protáhnete, což po celodenním stání nebo sezení přijde vhod.

11) komunikace
Pokud máte u sebe kolegu nebo kolegyni máte o zábavu postaráno. Pokud jste sami, zkuste si povídat se zákazníky nebo s někým, koho potkáte třeba cestou na toaletu.

12) najdi.....
Najdi kočku, najdi psa, najdi maminu s kočárkem.... Je to možná trapný, ale když je nouze i tohle bodne. Pokud máte po ruce bloček, můžete si i zapisovat.

13) dělejte, že děláte
Přerovnávání zboží nebo věcí na pultíku případně pod pultíkem.

14) pozvěte si někoho
Co třeba přemluvit kamarádku, která má taky dlouhou chvíli a "zahrát si na krám"? Pokud šéf sleduje kamery, uvidí, že někoho obsluhujete. To, že si nic nekoupí, už je vedlejší.

15) vymýšlejte, co je třeba udělat
Ať už nákup věcí, které jsou třeba na úklid nebo činnosti na víkend, dá se vymyslet cokoli, třeba jídelníček na celý měsíc.

16) užívejte si, že nemusíte nic dělat
I občasné zakoukání do blba je třeba, prostě jen vypnout a na nic nemyslet. To si může dovolit jen málokdo.

17) krajní řešení
Vytipujte si po cestě do práce, kam se půjdete zeptat, jestli někoho neschánějí. Pravdou je, že den uteče lépe, když máte fakt co na práci, než když nevíte do čeho píchnout.

18) dělejte si pauzy na jídlo
Jíst se musí. Pokud jako já nemáte nárok na opravdovou pauzu na oběd, udělejte si ji sami. Sváča mezi regálama ve skladu je sice příšerné řešení, ale když nic jinýho, tak s plným žaludkem je hned líp na světě.

19) choďte pozdě
Je to hrozná vizitka, ale když občas zaspíte a přijdete o půl hodiny pozdějš, tak se zase tak moc nestane a pracovní den bude hned kratší. Pokud jezdíte s ČD může být vaše zpoždění ještě delší a ani ne vaší vinou.

20) vláčné pohyby
Co se vleče, neuteče - takže dělejte všechno pomalu. Choďte pomalu, jezte pomalu, uklízejte pomalu a pečlivě, bude to trvat déle. Ale pozor!! Zákazníka obsluhujte svižně, ať vám neuteče on.

21) buďte kreativní
Taková báseň složená pod pultíkem může mít úspěch. A když jich bude víc a budou za něco stát, můžete je vydat. A kdo ví, třeba tím nastartujete novou kariéru.

Ovšem jak se zabavit, když vás sleduje šéf, to fakt netuším. Jak já závidím tomu pánovi, co chodí každou chvilku kouřit. Alespoň je na čerstvým vzduchu....


zdroj obrázku: google

Moje první blogerské krůčky

12. listopadu 2014 v 19:01 | rybiczka86 |  různé :)
Psal se asi rok 2009, byla jsem bez práce a do prvního dnu na vysoké škole bylo ještě daleko. Tenkrát jsem nevěděla nic o Facebooku, ani nehrála hry na internetu. Co mě bavilo bylo psaní. Takže rozhodnutí bylo jasné - zkusím psát blog.

V té době jsem ujížděla na seriálu Hannah Montana... trošku nepochopitelný v mým věku. Takže stránka byla plná fotek Miley Cyrus, jejího otce atd. Aby toho nebylo málo, tak jsem psala o své oblíbené kapele.... Prostě blog jako každej jinej....

Pak jsem narazila na téma týdne a začala psát jiné články. Jiné a jinak. Pod jménem Rita Dlouhá se skrývá kus mého vlastního já. Bohužel se mi teď názvy témat do vyprávění o Ritě nehodí. Takže mám pauzu a vymýšlím, co s postavami udělat dál.

Ačkoli vzhled blogu za tu dobu nepostřehl žádnou změnu (a ani ho měnit nehodlám), moje psaní prošlo za těch pět let naopak proměnou docela slušnou. Přibylo pár nových rubrik a dokonce jsem začala psát i víc o sobě. Když moje okolí nezajímá, co říkám nebo co cítím, tak možná někoho cizího to bude bavit číst. A i kdyby ne, mě to nevadí, píšu si blog hlavně sama pro sebe, pro svoje vlastní potěšení. Jsem ráda za nový komentář, taky kdo by nebyl že? Ale hlavní je, že to baví mě. A ostatní ať si myslí, co chtějí, nebo líp: ať zkusí sami psát něco, co by bavilo ostatní. Není to zase tak jednoduché.

zdroj obrázku: google obrázky

Lovkyně snů - Vstříc temnotě

11. listopadu 2014 v 11:39 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Lovkyně snů - Vstříc temnotě - Lisa McMann


Vstříc temnotě je druhý díl ze série o Janie. Tahle kniha mi přijde, že je lépe napsaná (nebo přeložená). Věty už nejsou tak strohé, a pokud ano, tak je v místech, kde se to hodí. Jsem zvědavá o co v tomhle dílu půjde. Už nelituju, že jsem si knihy koupila, dokonce jsem si objednala i třetí díl.

místo děje: Michigan, USA

postavy:
Janie - stále se propadá do snů ostatních lidí, naštěstí svoje propady umí alespoň částečně ovládat, začala spolupracovat s Cabelem a komisařkou Komiskou
Cabel - (stále mu říkám Caleb), snaží se pomáhat Janie, jak jen to jde, svůj vztah musí před okolím tajit
Carrie - kamarádka Janie, stále chodí se Stuem, je trochu sebestředná
profesor Durbin - profesor, kterého by všichni chtěli mít, mladý, sympatický a velice milý. Není to až trochu podezřelé?




autor: Lisa McMann
rok vydání: 2012, originál Fade 2009
vydal: Fragment
stránek: 256
hodnocení knihy: 4.5/5
hodnocení obálky: 5/5
hodnocení podle DK: 78% (ke dni 11-11-14)




Staré zvyky

9. listopadu 2014 v 12:57 | rybiczka86 |  různé :)
Dneska jsem při prohlížení obrázků narazila na tenhle:


a hned jsem si vzpomněla na Martina, což byl můj spolužák na vysoký, který vždycky nosil na zkoušky pod košilí tričko s Batmanem, protože mu prý přinášelo štěstí.

Taky jsem si koupila tričko s Batmanem, ale ještě jsem ho neměla na sobě, asi proto mám pořád takovou smůlu....

Já jsem si zase hned první den na střední škole koupila na trzích malého bílého plyšového pejska. Nosila jsem ho s sebou jako talisman po celou dobu středoškolní docházky. Neříkám, že by se mě drželo štěstí zuby nehty, ale věřila jsem, že talisman opravdu sílu má. Měla jsem ho na všech zkouškách, důležitých písemkách a dokonce i při maturitě.

Společnost mi dělal i při mém au-pair pobytu v Německu a při závěrečkách v autoškole si hověl v mojí kapse.

Taky jsem si ho brala na všechny pracovní pohovory. To, že ne všechny vyšly podle mých představ, nehážu na talisman, ale na osud. Zřejmě mělo svůj důvod, abych tu práci nedostala, asi na mě čekalo někde něco lepšího.

Teď už mýho psíčka nemůžu delší dobu najít, tak doufám, že jsem ho neztratila. Talisman pro štěstí můžu sice nahradit jinou věcí, ale citovou hodnotu těžko....