Září 2014

Platonická láska

30. září 2014 v 21:12 | rybiczka86 |  různé :)
Platonických lásek zažil každý jistě víc než dost. Ale je jen jeden člověk, který v mým srdci bude napořád a pozor není to můj přitel, i když ten samozřejmě zabíra celkem velkou část.

Tenhle týpek se jmenuje Matěj, je o tři roky starší než já. Zrovna jsem projížděla jeho profil na Facebooku :D , jsem ztracenej případ.

Matěje jsem poznala už na základní škole. Tehdy mi bylo asi 15. Jezdila jsem podporovat kamarádku ze třídy na tréningy florbalu a světe div se, on tam byl taky. Byla to "láska" na první pohled, alespoň u mě.

Po základní škole jsem šla na nejbližší střední školu. A málem jsem dostala infarkt, když jsem ho prvně potkala na chodbě.

Ve třídě jsem se skamarádila s jedním týpkem, byl strašně fajn a Matěj byl jeho bratranec, to jsem ale nevěděla.....

Celý tři roky jsem ho potkávala na chodbě a ani jednou ho nepozdravila. Vždycky jsme po sobě jenom tak přiblble koukali. Kdyby věděl....

Já si dokonce sehnala i jeho číslo a napsala mu, nebo jsem ho jenom prozvonila, už ani nevím. Psali jsme si několik týdnů, až jednou zazvonil telefon. Ano, volal on. Zvedla jsem to celá nervózní a rudá až na prdeli :D. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak se celá orosim.

Rozhovor to byl celkem o ničem. Z esemesek už věděl, jak se jmenuju i že chodíme do stejný školy. Tak se zeptal, jestli jdu v pondělí do školy. Možná se tam chtěl někde setkat. A já kráva jsem do školy nešla, protože jsem se bála, že když zjistí, že ta neznámá jsem já, už mi v životě nenapíše....


ponožkový pes

26. září 2014 v 22:58 | rybiczka86 |  různé :)
Dnes jsem na Facebooku objevila zajímavý článek. Týká se nové kampaně na pomoc pro výcvik asistenčních psů a jmenuje se Ponožkový pes. Do této akce se můžou zapojit nejen školy, školky a zájmové spolky ale i obyčejní lidé jako jsem já nebo vy.

Je to naprosto jednoduché. Stačí vyrobit ponožkového pejska a poslat na adresu. Pokud se do vašeho ponožkového mazlička zamilujete, stačí poslat fotografii a stokorunu, která půjde na výcvik. Na úhradu výcviku pro jednoho takového pejska se musí nasbírat 2.000 pejsků z ponožek.

Já se této akce určitě zůčastním. Nakoupím ponožky a dám se do toho. Chci pomoct, protože člověk nikdy neví, kdy sám bude potřebovat pomocnou ruku.

Jestli se chcete také zapojit, tady najdete všechny potřebné informace:

Učím se žít.....

22. září 2014 v 12:05 | rybiczka86 |  různé :)
.... s tím co mi život posílá do cesty.

1) jsem bez práce:
Jo a určitě nejsem sama. Nejsem povaleč, jen nemám štěstí natrefit na něco, co by odpovídalo mé představě. A co si budeme namlouvat ne na všechny pozice jsem vhodný kandidát už třeba svým dosavadním vzděláním. I tak se snažím odepisovat na co nejvíc nabídek i třeba s tím, že si vzdělání doplním. Nu ale ani tak jim nestojím za odpověď. Takže ano, jsem bez práce, ale je to vážně jenom mojí vinou??

2) už mám zas tu blbou chřipku:
Po týdnu marodění se mi včera udělalo dobře. Sláva, konečně jsem se vyspala aniž bych musela každých pět minut budit Tomáše svým neuvěřitelně hlasitým frkáním. A co se nestalo, dnes se cítím opět mizerně. Asi se to zase vrací. Co z toho plyne? Že mám víc odpočívat, jíst ovoce, abych měla vitamíny a být v teple.

3) doma je to jako po výbuchu granátu:
Malovali jsem byt. Díky Bohu ne všechny místnosti. "Jen" obývák a ložnici. Včera jsme to konečně dodělali, ale tady to neustále vypadá jako po výbuchu. Na balkoně jsou v krabici skleničky a další pitominky ze skříněk. Kousky menšího nábytku jako noční stolky jsou na chodbě. Bordel všude neskutečnej. Už to chci mít uklizený a slibuju, že všechny zbytečný krámy vyházim. Bez slitování!!

4) stále nevíme, jak to bude s bydlením:
Ač je to k nevíře, stále se nad námi vznáší otazník, co bude s bydlením. Bytná slíbila, že do konce května se nemusíme bát. Ale co bude potom? Prodlouží nám nájemní smlouvu? A chceme vůbec, aby nám ji prodloužila? Nebylo by lepší začít jinde a jinak? Co z toho, že byt je celkem hezký, sousedka fajnová paní, když jsme pod neustálým stresem, že nás bytná vyhodí na ulici. Myslím, že moje novoroční předsevzetí bude najít si byt (mimo jiné).....

5) nechci vypadat jako mastodont:
Není mi ani třicet, nemám za sebou ani jeden porod a přesto mám nadváhu nějakých 20 kilo. Na váhu už radši nestoupám. Bojím se. Je fakt na čase s tím něco začít dělat. Řekla jsem, že neotěhotním, dokud tu nadváhu nesundám. Nechci pak vypadat jako koule a nosit na sobě ještě další kila navíc. Už teď mě bolí kolena a v zádech. Jenžě co dělat, když jsem ze všech stran bombardována otázkou, kdy bude dítě?

6) dítě? :
Jasně, že chci mít děti. Jenže, kde brát na všechny ty věci s děckama spojenýma a přitom nekrást? Kočárek, postýlka, hračky, plenky, dětská kosmetika a oblečení to všechno něco stojí. A my na to prostě nemáme. Vždyť já ani nevím, co si letos počnu s Vánocema. Tak jak mám pak uživit další hladový krk. Chci si mateřství užít a dopřát dítěti tu nejlepší péči, jakou budu moct. Nechci živořit a chodit si půjčovat ke známým, abych mohla dítěti koupit mlíko.... To je to fakt tak těžký pochopit?!

Učím se zvládat všechny překážky a nástrahy, co mi pořád někdo posílá do cesty, ale příznávám, že je to težké a už jsem unavená z toho věčnýho dokazování něčeho někomu, kdo to stejně neocení.....



Povídky z jedné a druhé kapsy

20. září 2014 v 5:41 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Povídky z jedné a druhé kapsy - Karel Čapek


autor (ve zkratce): Karel Čapek (1890 - 1938) se narodil v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, anglistiku, germanistiku a bohemistiku. V letech 1910-1911 studoval v Berlíně a v Paříži. V listopadu 1915 je promován na doktora filozofie.

V roce 1917 působil jako domácí učitel Prokopa Lažanského. V říjnu téhož roku nastoupil do redakce Národních listů. Byl členem pražské redakce Lidových novin, v letech 1921-1923 pracoval v Městském divadle na Královských Vinohradech jako dramaturg a režisér.

V roce 1935 se oženil s Olgou Scheinflugovou.

Byl opakovaně navrhován na Nobelovu cenu za literaturu.

V roce 1938 zemřel na zápal plic.


dílo: kniha plná povídek na různá témata, bývá označovaná za nejlepší Čapkovo dílo. Některé povídky se dočkaly i filmového zpracování.

vypravěč: používá er-formu, není žádnou z postav

místo děje: v tehdejší republice, čili Československo

čas děje: vzhledem k tomu, že kniha vyšla v roce 1929, tak předpokládám, že do této doby je zasazen také děj - takže 20. léta 20. století, období mezi první a druhou světovou válkou

jazyk: vypravěč i postavy používají spisovný jazyk s občasnými prvky germanismu

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Osobně se mi zatím nejvíc líbila povídka Věštkyně.

Hrad vzpomínek

18. září 2014 v 7:54 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Hrad vzpomínek - Ilona Ondráčková


autorka: narozena roku 1968, žije v Písku. Napsala knihu Spokojená blbka, spoustu fejetonů do jihočeských týdeníků Táborsko, Milevské noviny, Písecké postřehy a Strakonicko. Dále psala odpovědi do partnerské ezoporadny Drsněnky a Jasněnky. Zajímá se o astrologii, numerologii, psychologii, filozofii....

vypravěč: vypravěčem není žádná z postav, používá spisovný jazyk, střídá se er-forma s ich-formou.

místo děje: nebylo řečeno žádné konkrétní místo, jinak se děj odehrává v domě Leoniných rodičů, pak v bytě, kde Leona bydlí s manželem a svými dcerami a nakonec na ubytovně

co je v knize řečeno: že důležité je odpustit a věřit, že bude líp a aby mohlo být lépe musí člověk změnit hlavně sám sebe

postavy:
Leona - je hlavní postava knihy, zatím bych řekla, že i jediná postava. Má problémy, které si nese už z dětství, kdy ji pohlavně zneužíval její nevlasní otec.

Dále se v knize vyskutuje postava Leoniny matky, její manžel, dvě dcery a terapeuti.

čas děje: děj se odehrává částečně v moderní době a částečně v minulosti Leony

jazyk: Postavy toho v knize nenamluví. Leona mluví spisovným jazykem, používá vulgarismy.

téma textu: strach

Zamilované dcery

15. září 2014 v 14:04 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Zamilované dcery - Jill Shalvis, Alison Kent, Brenda Novak


Moje první Harlequinka, docela zdařilé, i když příběhy lechce s dávkou klišé. Kniha obsahuje tři povídky.

1. povídka: Svůdná vědkyně
April se snaží urovnat neshody mezi svými rodiči a zabránit tak jejich rozvodu. Na pomoc si přizve bývalého automobilového závodníka Quincyho "Lovce" Stevense. To, co se napřed zdá jako hra se samozřejmě změní v lásku.....

2. povídka: Houževnatý ctitel
Melissa, uznávaná zverolékařka, vídá den co den ve své ordinaci Jasona, který chce získat její přízeň a důvěru. Zpočátku to dělá hlavně kvůli Melissině matce, ale postupem času najde V Melisse zalíbení i on a pak nevím, jak z pravdou ven....

3. povídka: Příliš úzké schodiště
Aevry a Davida spojuje neveselá příhoda, která se stala před více než patnácti lety, kdy ještě oba chodili na střední školu. Teď sdílí společné schodiště v domě Aevryni matky, které je, zdá se pro ně dva příliš úzké.....