Srpen 2014

moje zlatá mamča

30. srpna 2014 v 17:54 | rybiczka86 |  různé :)
Mamča - to je prostě můj Bůh.... I když ne vždy tomu tak bylo....

Nechci rozebírat to zlý, myslím, že to už je dávno zapomenutý.... A navíc v každým vztahu se čas od času objeví nějaká trhlinka.

Moje mamča, taky jí říkám PANÍ, je člověk, který se snažil při mě vždycky stát. Jasně, že se to někdy nedařilo úplně na 100%, ale vím já, jaká jednou budu jako máma? Doufám, že budu alespoň z poloviny jako Ona.

Pamatuju si, že nám mamka jako malým dětem četla. Milovala jsem tyhle večerní chvilky. Taky si pamatuju, že než jsme se přestěhovali do nového bytu, koukali jsme vždycky v neděli na pořad Případy pátera Knoxe (nebo Noxe?). Udělali jsme si k němu topinky se sýrem a seděli na gauči v pyžamu třeba až do oběda.

Jednou na Vánoce dostal brácha jako dárek takovou hru Tetris, určitě všichni známe. Mamka mu ji okamžitě "zabavila" a nepustila ji celý večer, ba ani celou noc z ruky. Tatí tenkrát musel na Vánoce do práce na noční. Takže když se blížila šestá hodina ranní, mamka nás zahnala do postele a byylo po hraní. Navíc si brala hru s sebou i na záchod a nechtěla nás pustit dovnitř. Běda tomu, kdo pak překonal její rekord.

Nejvíc mi mamka pomohla, když jsem odjela jako au-pair do Německa. Nezapomenu na naše noční telefonáty. Noční proto, že v noci bylo nejlevnější volání. Musela jsem si poctivě zapisovat délku hovoru, abych ho pak zaplatila šéfce.

Nebo ty dopisy. :D Vždycky jsem si ho psala na nečisto a pak ho přepisovala. Dopisy jsem mamce posílala většinou jednou do týdne. Mamka mi všechny dopisy poctivě schovávala, takže si pak můžu počíst a zavzpomínat. Já mám taky schovaný všechny, který jsem od ní dostala.

Taky bych před ní ráda smekla za to, že když jsem tenkrát chodila s o dost mladším klukem, tak jí to nechávalo naprosto klidnou. Myslím, že ho měla docela ráda. A samozřejmě to ve finále byla ona, kdo mě utěšoval, když nám to se zajíčkem kdo ví proč nevyšlo.

Nemůžu zapomenout ani na stěhování, který proběhlo před více než rokem. Stěhovala jsem se se svým přítelem do společného bytu. Vím, že to pro mamku nebylo jednoduchý. Hodně jsme si spolu povídaly, ať už o její práci, nebo o mých problémech s čímkoli. Když jsem na začátku července 2013 opouštěla byt mých rodičů, brečela jsem jako želva. A když jsem o pár dní později odjížděla i s psíčkem, tak zase brečela mamka. Vždycky když teď odjíždím, tak se objímáme, jako kdyby jsme se viděly na posledy.

Mamka je zkrátka jediný člověk, který o mně ví naprosto všechno a stejně mě má pořád rád. Vztahu matka s dcerou nerozumí nikdo jiný než zase matka a dcera. Chlapům se to nedá vysvětlit, oni to mají se svýma matkama trošku jinak a vztah otec a syn je taky jiný.

Jak už jsem řekla, doufám, že moje děti mě jednou budou mít taky tak rádi jako já mám ráda svojí maminku. A taťku samozřejmě taky.....



Příběhy modelek

30. srpna 2014 v 13:08 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Iva Frühlingová - Příběhy modelek


autor: Iva Frühlingová se narodila 11. května 1982 v Litvínově. Je známá jako zpěvačka, modelka a moderátorka. Do Francie se dostala již jako čtrnáctiletá a to díky konkurzu francouzské modelingové agentury.

vypravěč: vypravěčem celé knihy je právě Iva

místo dějě: Paříž, Madrid, Atény a spousta dalších

co je v knize řečeno: určitě to, že modelky nejsou jenom "věšáky na hadry". Jsou to především osoby, které mají velkou kuráž a i jako jiní mají své city, touhy a sny.

postavy: jsou hlavně dívky z modelingové branže, jsou to skutečné osoby, jen jména a národnosti jsou pozměněné

řeč: spisovná čeština občas se objevuje francouzština

téma textu: modeling

Ztracené vzpomínky

26. srpna 2014 v 16:33 | rybiczka86 |  téma týdne (Rita Dlouhá & spol.)
"Jak si mám vzpomenout na vzpomínky, které jsem ztratil? Co je to za blbost?!" rozčiluje se Dany.
"Tak nemusí být ztracené, můžou to být i takové, na které bys nejradši zapomněl," říká Elis.
"Na co bych nejradši zapomněl? To nevím, nic mě nenapadá," krčí rameny Dany.
"Se k tobě pak vrátíme," slibuju mu.
"Co ty?" otáčím se k Honzymu.
"Není nic, na co bys nejradši zapomněl?" přidává se ke mě Elis.
"Nejradši bych zapomněl na to, že jsem kývnul na tenhleten váš babinec," ťuká si na čelo Honzy a otáčí se na Danyho.
"Jo, to je fakt," souhlásí s ním.
"Jste hrozný, oba dva," kárá je Elis.
"Tak na co ty bys nejradši zapomněla?" vyzvídá Dany.
"Ať začne Rita," odbyje ho.

"Ok, takže nejradši bych zapomněla na svýho prvního kluka,"říkám.
"No počkej! První tvůj kluk jsem snad já ne?!" zarazí mě nechápavě Honzy.
"Byl ještě někdo před tebou," bráním se.
"Měl ho malýho?" směje se Dany.
"Hahaha, určitě ne menšího než ty!" směju se mu na oplátku já.
"Jsi pitomá!" mračí se Dany.
"Nechte toho!" zamračí se Elis. Asi se chce Danyho zastat.
"A proč na něj chceč zapomenout?" ptá se Honzy.
"Jo," přidávají se Dany s Elis.
"Protože to byl vůl...." odpovídám a dál se v tom nebudu pitvat.

"A co ty?" teď směřuje naše pozornost k Elis.
"Nejradši bych zapomněla na to, že nás táta opustil. Mě a mámu." povídá Elis a do očí se jí hrnou slzy.
"Bylo to hodně zlý?" ptá se Honzy.
"Nevím, nepamatuju si to. Byla jsem malá. Akorát vím, že mámě to zničilo celý život," říká smutně Elis.
"Proč si nenajde někoho jinýho?" ptá se Honzy dál.
"Protože nesnáší chlapy," mrkne na něj Dany.
"Tak to není. I když... Já nevím vlastně jak to má. Ona má třeba moc ráda Ritina tátu. Má ho ráda jako přítele. Vidí, že miluje svojí rodinu, že by je nikdy neopustil. To se jí na něm líbí," vysvětluje Elis.
"Takže chce ženatýho?" nechápe Dany.
"Ne, stratil by u ní na ceně, hned jak by opustil rodinu," krčí rameny Elis.
"Tak svobodnýho," radí Honzy.
"Jenže u toho neví, jestli by ji zase neopustil," dodává Elis a ukončuje tím smutný příběh svojí maminky.
"Neboj, já ti takhle nikdy neublížím," říká Dany a Elis mu pokladá hlavu na rameno.

Poslední tango v Paříži

23. srpna 2014 v 17:28 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Robert Alley - Poslední tango v Paříži


autor: zřejmě není v Čechách nijak známý, protože jsem nenašla žádné informace. Pouze stránky v angličtině.....

vypravěč: vypravěčem není žádná z postav, používá er-formu

místo děje: Paříž

co je v knize řečeno: "Zakázené ovoce nejlíp chutná...." Ačkoliv to spoustě lidem ubližuje....

postavy:
PAUL - asi pětačtyřicetiletý, vdovec. Jeho manželka spáchala sebevraždu. Paul bydlí v jednom z hotýlků, které patřily jeho manželce. Pak si pronajme byt, kde se schází s Jeanne. Je to podivín, má sadistické sklony.

JEANNE - mladá, atraktivní a hlavně hrozně naivní. Navíc podvádí svého přítele, který si ji chce vzít.

TOM - přítel Jeanne. Točí film o své dívce. Možná trošku sobec

kdy a jak dlouho se odehrává děj: děj se odehrává v 80. letech 20. století

řeč: postavy i vypravěč mluví spisovným jazykem, občas se objevují prvky hovorového jazyka

téma textu: chtíč

Toulky ve hvězdách

18. srpna 2014 v 18:21 | rybiczka86 |  téma týdne (Rita Dlouhá & spol.)
"Jé hele támhle je Velký vůz," ukazuje Elis nadšeně k nebi.
"A támhle je Malý," říká Dany.
"Od kdy ty víš, jak vypadá Malý vůz?" diví se Honzy.

Víte Dany nikdy nebyl kdo ví jak zapálený do hvězd. Jeho zajímaly spíš hvězdy šoubyzny, drby a tak. Proto jsme se na něho zadívali krajně nedůvěřivě.

"Nic ve zlým ale pamatuješ si, jak jsme byli loni na hvězdárně a ty jsi nadával, že jsme jeli takovou cestu jenom proto, abys viděl nějakou pitomou tečku na slunci?" pustil se do něho Honzy.
"Ale to....,"chtěl se bránit Dany.
"Jo nebo jak Malý vůz a Velký vůz převáděl na auta," smála jsem se.
"Na auta?" nechápala Elis.
"No, že Malý vůz je jako Smart a Velký vůz jako Range Rover," smál se Honzy.
Elis se s úšklebkem podívala na Danyho.
"To bylo před rokem," podíval se Dany na Honzyho a v očích bylo jasně napsáno - ještě něco cekni a je po tobě.

Jo lidi se mění. Dany je úplně jiný od té doby, co začal randit s Elis. Ne snad, že by se změnil k nepoznání, to zase ne. Jen už není tak zahleděný do sebe, víc naslouchá tomu, co říkají jiní. Je takovej citlivější, kamarádštější. A pozor - dokonce začal číst. Ne klasiku, ale párkrát už se mě zeptal, jestli si nemůže něco půjčit ode mě, nebo jestli bych s ním nešla do knihovny, že nechce vypadat před Elis jako vůl.

Tak mu pomáháme, jak jen to jde. Mamka mu dokonce půjčila pár odborných časopisu pro mládež, který vždycky zabaví mě.

To Elis zůstává pořád stejná. I když nedávno mě táhla do obchodu s prádlem, tak nevím. Možná že se pomalu přesouvají na další metu.

Tak hlavně aby to holoubkům vydrželo. Je na ně super pohled, jak si vrkají pod hvězdama.

Pekelná kuchyně

4. srpna 2014 v 16:43 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Pekelná kuchyně - Jeffery Deaver


o autorovi:
Jeffery Deaver se narodil 6. května 1950 v Illinois. Svoji první knihu napsal v jedenácti letech. Živil se také jako folkový zpěvák a skladatel. V New Yorku pracoval jako právník. Je autorem detektivních románů a povídek.

vypravěč: vypravěčem není žádná z postav, používá er-formu

místo děje: Hell's Kitchen (čtvrť v New Yorku)

co je v knize řečeno: řekla bych, že autor se snaží poukázat na to, že i lidé ze čtvrti se špatnou pověstí, můžou být v jádru dobří

postavy:
John Pellam: hlavní postava, dokumentarista, točí dokument o Hell's Kitchen. Později pátrá, kdo založil požár v Ettiině domě. Mě osobně přijde jako fajn chlápek. I když už vše nasvěčovalo tomu, že Ettie opravdu stojí za požárek svého domu, on stále věřil v její nevinu.

Ettie Washingtonová: neprávem odsouzená za požár svého domu. Stará paní, která pomáhá Johnu Pellamovi s jeho dokumentem.

Louis Bailey: právník, kterého si najala Ettie, aby ji dostal z vězení. Po pravdě na jeho charakteristiku mi stačí dvě slova - "pěknej vyčůránek". Hlavně mu jde o peníze a má potíže s alkoholem. Možná bych trochu ubrala ze svých dvou slov. Zase tak vyčůranej nebyl.

Ismail: asi desetiletý kluk z Hell's Kitchen. Pellama považuje za svého kamaráda a zachrání mu život.

Sonny: kluk, který za peníze podpaluje budovy. Je to cvok.

kdy a jak dlouho se odehrává děj: děj se odehrává v 21. století, trvá cca měsíc

jazyk: vypravěč používá spisovný jazyk, postavy hovorový, občas i nějakou vulgaritu

téma textu: přátelství

--------------------------------------------------------------------------------------------

Jeffery Deaver je jeden z mých oblíbených autorů detektivek. Ke knize Pekelná kuchyně toho zatím nemůžu moc říct, jsem teprve u 4. kapitoly. Všechny knihy, které jsem od něho zatím četla mě vtáhly do děje hned po několika přečtených řádcích. Tady tomu zatím tak není, doufejme, že se to brzy změní.

Nakonec se to samozřejmě změnilo. i když asi tak polovinu knihy jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Pak to bylo lepší a konec ten byl naprosto geniální. Takhle umí psát jen Deaver.

Svět vzhůru nohama

4. srpna 2014 v 15:54 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Svět vhůru nohama - Niki Burnhamová

o autorce:
Niki Burnhamová (nebo také Nicole Burnhamová) bohužel není v České republice moc známá, takže se mi nepodařilo najít potřebné informace. Stránek v angličtině je zato hned několik, bohužel moje angličtina není na takové úrovni, abych je mohla přeložit.

vypravěč: Vypravěčem je Valerie, hlavní postava.

místo děje: Virgínie, Schwerinborg

co je v knize řečeno:
Myslím, že autorka chce říct, že ne všechno je tak zlé, jak se na první pohled zdá.

postavy:
Valerie: je hlavní postava knihy. Je to taková typická puberťačka, která řeší více i méně závažné problémy.

David: Valeriina tajná láska. Škoda, že se k oslovení Valerie odhodlával tak dlouho.

Georg: princ ze Schwerinborgu. Mám z něj smíšené pocity. Sice se tváří jako hodný a fajn kluk, ale ve skutečnosti mi přijde dost povrchní.

kdy a jak dlouho se odehrává děj:
děj se odehrává v moderní době a trvá cca 2 měsíce

jazyk: postavy mluví hovorovým jazykem

téma textu: změna

Lazarova krypta

4. srpna 2014 v 15:16 | rybiczka86 |  přečetla jsem....

Lazarova krypta - Tom Harper

o autorovi:
Tom Harper (vlastním jménem Edwin Thomas) se narodil roku 1977 ve Frankfurtu nad Mohanem. Vyrůstal v Belgii a v USA. Vystudoval historii na Lincoln College Oxford. V současné době žije v New Yorku.

vypravěč:
Kniha se skládá ze dvou příběhů. První je ze současnosti, kde vypravěč není žádná postava z příběhu. Druhý příběh je z minulosti, kde je vypravěčem jedna z postav.

-----------------------------------------------------------------------------------

Dnešní rozbor hrozně odfláknu.... Knihu jsem přečetla před pár dny a vrátila ji zpět do knihovny. Můžu ale říct, že příběh je plný napětí, čte se jedním dechem. Fakt, že se celá kniha skládá ze dvou příběhu, je sice trochu rušivý, ale čtenář si brzy zvykne.

Určitě vřele doporučuji všem co mají rádi dobrodružství s trochou tajemna.