Květen 2014

Styl

9. května 2014 v 19:50 | rybiczka86 |  téma týdne (Rita Dlouhá & spol.)
"Kde je Honzy s Danym?" ptá se Elis, když nenápadně vykukujeme za oponou.
"Támhle," ukazuju kývnutím směrem, kde přešlapuje Dany a vedle něho se kření Honzy.

Víte, my, tedy naše třída, jsme pojali maturitní ples trochu jinak než ostatní. V době kdy všichni pilovali otočky, zkoušeli šaty s vlečkou a podobně, jsme se my připravovali na maturitu. A teď, když už jsou zase všechny krásné šatičky a obleky zpátky v půjčovnách, jsme se rozhodli, udělat taky náš maturák. Původně jsme ho chtěli udělat až po maturitě, jenže pak jsme si řekli, že tohle bude zřejmě naše poslední společná akce jako středoškoláků, a tak teď s Elis stojíme za oponou a čučíme na plný, slavnostně vyzdobený sál.

"Nevypadám v těch šatech jako blb?" ptá se znovu Elis a uhlazuje si sukni bílých šatů.
"Vůbec ne," ujišťuju ji, "vypadáš naprosto úžasně."
A to je tedy fakt. Vypadá kouzelně. Danymu vypadnou oči, až ji uvidí.
Pak zazní gong, v sálu se setmí, my nasadíme škrabošky a jdeme na scénu.

Taneční kroky jsme nijak zvlášť netrénovali, prostě jsme si párkrát zablbli s tělocvikářem, který nám ukázal co a jak. Všichni se schodli, že takhle je to dobrý a bylo hotovo. Jak říkám žádný velký přípravy, spíš nám jde o to, si dnešní večer jak se patří užít. A že někdo něco zvorá? No a.... to se nám v životě stane ještě mockrát.

Po křepčení, nás čeká stužkování. Všichni máme ještě škrabošky, takže v hledišti nikdo neví, kdo je vlastně kdo. I pro třídní to bude překvapení na poslední chvíli. Jen pár kroků před ní, odhodíme škrabošku a na plátně se pak ukáže naše fotka z tabla. To víte, musí to mít styl.

Já jako Dlouhá, jsem na řadě mezi prvními. Když třídní ostužkuje spolužačku a ta se pak zařadí, zhluboka se nadechnu, naposledy si všechny přeměřím, zabodnu pohled do červeného koberce a vykročím. Najednou se jakoby ze stropu začnou snášet drobáky, neubráním se tomu abych rozpřáhla ruce a trochu se zatočila. Sálem zazní smích a sprška drobáku ještě zesílí.

Asi tak pět kroků před třídní odhodím škrabošku, z reproduktoru se ozve mé jméno a sálem zazní skandování spolužáků: "Rita!! Rita!!" Cítím se božsky. Tohle by měla zažít každá holka. Večer, kdy svět patří jenom vám.

Od třídní převezmu šerpu, kde je napsáno Maturant 2014 na přední a Rita na zadní straně. Kantorka mi stiskne pravičku a dojatě řekne: "Hodně štěstí Rito. Jsem ráda, že jsi přišla právě do mé třídy. Ať se ti v životě jen daří."
Pro pána, nejradši bych jí objala. A vlastně proč ne. Tisknu učitelku k sobě a říkám: "Mám vás moc ráda." Když ji pustím, vidím jak si utírá uslzené oči.

Pak už čekám jen na Elis. Jsem zvědavá, jak se bude tvářit Dany, až z Elisky spadne škraboška. Chachá.

Elis vykročí nejistým krokem, vidím jak mě hledá pohledem. Zvednu zaťaté pěstičky, ona se usměje a jde dál. Sleduju Danyho až do chvíle, kdy Elis sundá škrabošku a řeknu vám, ten jeho pohled stojí za to. Vykulí oči a otevře pusu v údivu. Honzy do něj drcne a on přímo nad Elis hodí hrstičku mincí.

Elis si nechá dát přes rameno maturantskou šerpu, na které na zadní straně stojí Elis, žádná Eliška, i ona obejme třídní učitelku a zařadí se mezi spolužáky.

Pak večer probíhá podle zajetých kolejí. Sólo s učiteli a s rodiči, kdy Elis a mě na střídačku po tanečním sále vytáčí můj taťka a Robin. Při volné zábavě mě o tanec požádá i Honzy. Čekám kdy Dany půjde za Elis, ale ten se někam vypařil.
"Kde je Dany?" šeptnu Honzymu při ploužáku do ucha.
"Šel si něco zařídit," mrkne na mě Honzy.
To bude zase průser, projede mi hlavou, ale imaginárně nad tím máchnu rukou.

Elis jde z náruče do náruče a vypadá spokojeně. Rozhodně nesedí někde v koutě, jak se původně obávala. Dokonce i Robin, pro ni párkrát přijde a ona ochotně s mým mladším bráškou tancuje a ještě se u toho baví a něčemu se spolu smějou.

Když už se ručičky hodin blíží k půlnoci, utečeme všichni z parketu. Dohodli jsme se, že celý sál se bude topit ve tmě pár minut a až zazní tóny z nulové šance, vyběhne na podium jeden z našich spolužáků, omluví se divákům, že žádné půlnoční překvapení nemáme, a tak jim alespoň předvede něco z break dance. Takový malý vtípek. Mysleli jsme si, že to publikum pobaví. No uvidíme. Stejně už jsou všichni pod parou, tak jim to bude jedno.

A tak čekáme. Jenže místo nulové šance zní sálem kytara. Podívám se na Elis:
"Co to sakra je?" dívám se na ni nechápavě.
"Nevím," krčí rameny Elis.
Nenápadně vyjdeme do sálu. Uprostřed parketu stojí postava v odrbaných džínech, v mikině s kapucou přes hlavu, na obličeji má škrabošku a vybrkává na kytaru melodii. Na plátně, které je pověšené za ním, se střídají fotky. Přesněji řečeno fotky Elis.
"Chápeš to?" podívá se na mě.
"Třeba je to ten tvůj tajnej kytarista," mrknu na ni.
"A odkud by věděl, že tu dnes budu?" ptá se celkem logicky Elis.
Pokrčím rameny. Jak jí to mám říct? Tohle je půlnoční překvapení jenom pro ni. Nebudu to kazit.

Elis mě chytne za ruku. Jdeme spolu setmělým sálem. Zastavíme se u Honzyho, který si všiml, že jdeme sálem a přišel nám naproti.
"Co mám dělat?" ptá se Elis. Slyším v jejím hlase strach.
"Jdi za ním," radím ji a pevně ji stisknu ruku.
Elis se podívá na Honzyho. Hledá pomoc i u něj.
"Jdi Elis..." řekne jí jemně.
Elis mi stisk ruky opětuje, pak mě pusti a jde pomalu směrem k tajemné postavě.

Když se zastaví téměř u kytaristy, melodie náhle ustane. Postava odloží kytaru a vzpřímeně se postaví naproti Elis. Ta pomalu vztahne ruku ke škrabošce a pomalu ji sundá. Postava se zhluboka nadechne. Teď už Elis musí vědět, kdo se zkrýval za škraboškou. Chytnu Honzyho pevně za ruku. Kdo ví, co se teď stane. Třeba Elis tajemnému ubalí parádní facku před celým sálem.

To by ovšem bylo docela vtipný, kdyby mu ji fakt ubalila a sálem se rozezněla úvodní melodie z nulové šance.

Elis ovšem stojí jako přikovaná. V ruce drží škrabošku a dívá se do tváře kytaristovi. Pak se škraboška snese k zemi a Elis se vrhne Danymu kolem krku. V tu chvíli Honzy pronese do ticha sálu: "Tak tohle teda mělo styl."

A sálem se rozezní potlesk......