Říjen 2012

Lenost

3. října 2012 v 10:18 | rybiczka86 |  téma týdne (Rita Dlouhá & spol.)
"Rito, ty jsi opravdu neuvěřitelně líná," lamentuje mamka, sotva dosednu ke stolu a zapnu počítač.
"Co, prosím? Líná?" tomuhle opravdu nemůžu uvěřit. Jak můžu být líná, když se zrovna jdu podívat po učebnici literatury. Ten počítač totiž zapínám, abych mohla pokračovat v přípravě na maturitu. To ale mamka asi nechápe.
"Podívej se na ten čurbes, co je všude okolo," nenechá se mamka jentak odbít.
"No dovol? Jakej čurbes máš na mysli?"ohradím se.
"Podívej se jak to tu vypadá," mamka už skoro spíná ruce nad hlavou.

No dobře mám tu trochu nepořádek, ale to se uklidí až na to bude čas. Tohle bych mohla použít na svojí obranu.
"Mami, já si to uklidím, až na to budu mít víc času. Teď jsem zrovna chtěla pokračovat v literatuře. Víš ta maturita. Ona se tak jako docela blíží, viš?" říkám a mrkám na ní, jako aby už raději mlčela a zase šla.
"Prosím tě, maturita... Kvůli tomu přece nebudeš sedět v takovým nepořádku," říká a strachuje se o moje zdraví. Težko říct, jestli o to psychické nebo spíš o to fyzické.
"No, já bych teda spíš řekl, že Rituše, tu má docela pěknej bordel, mami," říká Robin a už strká tu svojí rohatou palici do dveří.
"Hele, ty se uklidni jo, já nevím kdo za tebe včera umýval po večeři nádobí," říkám já a mám sto chutí hodit po něm učebnicí.
"Uklidněte se oba!" to se do toho vloží pro jistotu ještě i táta.
"Ty," to ukazuje na Robina, "nech Ritu na pokoji. Sám taky nemáš v pokoji zrovna vygruntováno."
"A ty," to se obrací na mě, "by sis měla od toho učení trochu odpočinout. Taková hodinka by ti jistě neuškodila. Chodíš vůbec na čerstvý vzduch? Jsi nějaká pobledlá."
"Jo, tati, chodím," snažím se bránit.
"Jasně, každý ráno chodí do školy a odpoledne zase ze školy. Ani za Honzou už nechodí," zubí se Robin, ten práskač.
"Rituško, ty už nechodíš s Honzou?" ptá se udiveně mamka.
"Ale jo, jenom teď prostě nemám na nic čas no," krčím rameny. Jo odsunout Honzyho na druhou kolej, to bylo ode mě hnusný, to je pravda. Ale on mě chápe. Nebo alespoň myslím.

"Zamysli se nad tím, Rito. Maturita není všechno. A ty to určitě uděláš, vždyť se učíš pravidelně. Nepřeháněj to zase tolik s přípravou," říká táta, hladí mě při tom po hlavě.
"A ukliď si tu," nezapomene ještě dodat.

Tak dobře, jdu teda trošku poklidt. Ovšem teď je přede mnou otázka, co uklidit jako první. Možná tu horu vypraného a vyžehleného prádla? Ano, to bych mohla, alespoň mamka nebude nadávat, že to žehlí zbytečně. A tak skládám věci do skříně a dávám si záležet, aby bylo vše v úhledných komíncích.

Když jsem hotová, jdu pro hadřík, kýblík s vodou a stírám prach. Hm, páni, hned se tady líp dýchá. Pak mi v kapse zavrní mobil. To píše Honzy, jestli s ním nepůjdu venčit Ronyho. Samozřejmě si neodpustil napsat - ja vim, mas hodne uceni, ale jen to zkousim :-*. Beru si rady mojí milované rodiny k srdci, a tak vzápětí odepisuji - Prijd pro me. Tesim se.

A tak jsem si užila hezký den s Honzym, uklidila si pokoj, v klidu se navečeřela s rodinou, podívala se na večerní program v televizi, před spaním jsem si ještě chvilku četla a na milou literaturu jsem se vykašlala.

Druhý den si to nakráčím spokojeně do třídy chvilku před zazvoněním, sednu si k Elis a sotva ji stačím pozdravit, už se k nám řítí češtinářka.
"Dobrý den, seďte, rovnou si vyndejte papíry, napíšeme si test z otázky číslo pět," říká hned na úvod.
Třídou to zašumí: "Ale vždyť jste nic neříkala!" dovolává se někdo ze zadní lavice o svoje práva.
"Měli jste ji mít na dnešek připravenou nebo ne?" nenechá se usmlouvat profesorka.
"Měli," odpovídá si vzápětí sama.
A tak vytahujeme z batohu trhačky, někdo škube papír provokativně rovnou ze sešitu a už se rozdělujeme na Á a Bé.

"Tak tohle nedopadne dobře," říkám směrem k Elis a píšu přitom příjmení do pravého horního rohu.
"Proč?" zajímá se Elis, "ty ses nepřipravovala?"
"Nějak jsem to nestihla," přiznávám.
"No Rito, to je fakt neuvěřitelný jak ty jsi líná," říká a já mám co dělat, abych nevyletěla z kůže.
Tady se prostě člověk nezavděčí, fakt.